Květen 2011

už je to tu zase... ://

22. května 2011 v 22:33 Moje kecy a názory... :D
většina z nás už asi pochopila, že neexistuje v životě období, kdy by se aspoň něco neposralo... ti šťastní si dovedou užívat toho, co se jim daří a toho, co se zrovna pokazilo si moc nevšímají... bohužel jsem až příliš velká realistka abych dokázala na životě vidět jen to dobré... no, ale abych se dostala k tomu, co se posralo zrovna teď - ŠKOLA... ano... konec školního roku se blíží a jako každý rok profesoři začínají šílet a píšeme písemky a čtvrtletky o sto šest... proto jsem tady už taky týden nebyla... :// já to prostě nestíhám... :// včera jsem do dvou do rána dělala nějaké rozbory literárních děl do školy a dnes jsem musela být venku o dvě hodiny kratší dobu, abych se mohla učit nějaké pojebané aminokyseliny, peptidy, bílkoviny a enzymy... doufám, že jsem udělala všechno co jsem měla a zítra nezjistím že píšeme ještě nějakou další písemku nebo podobně... :// achjo... všichni deváťáci už jsou v pohodě (pokud se teda dostali kam chtěli) a už tu školu neřeší, jen my, magoři co se přihlásili na osmiletý gympl, budeme teprve psát rozřazovací testy a já nevím co za pičoviny... ://
no a do toho to "krásné sluníčko"... slunko jedno zasrané!! já ho tak nesnáším!! je mi furt jen vedro, jsem spocená, všichni kolem mě jsou spocení... no hnus... :// a lidi co mi říkaj "ty si úplně bílá! běž na sluníčko! ať se trochu opálíš!" bych poslala do prdele hned... takhle jsem loni poslechla svojeho otce... tak dlouho jsem byla podle něj bílá až najedou "ukaž! ty seš spálená! :D" grrrr... postupně to zhnědlo ale stejně - hnědá jsem měla jen ramena (pochopitelně s krásně bílými proužky od ramínek od trička... ://) a jinak jsem byla pořád světlá... takže jsem přešla na techniku samoopalováků... já vím, že na ně všichni nadávají že to akorát dělá fleky, ale když se to umí rozetřít, tak to není až tak hrozné :D a přece jen - deset minut mazání + 20 minut než to zaschne je mi rozhodně milionkrát příjemnější než být celé odpoledne vyplesknutá v tom vedru někde venku... ://
no prostě je vedro a když je vedro, tak jsem z toho na prášky a nedokážu se soustředit a myslet... což je v kombinaci s těma čtvrtletkama dost na piču... ://:D co už...

tak já počkám až mi doschnou nehty, vypnu telku a půjdu si ještě přečíst ty aminokyseliny... ://:D


čau :)) Giliw

pátek 13...

13. května 2011 v 12:35 Co, kde, kdy, jak...
Tak dnes máme po devíti měsících opět pátek 13. :))) ten poslední pátek byl ještě o prázdninách a to v srpnu... celkově mi tyhle pátky nikdy nevadily, ale od toho posledního se něco změnilo - bylo to totiž právě v pátek 13. srpna když jsme spolu s tím mým milovaným začali oficiálně chodit... a pořád jsme spolu ;)) 9 měsíců... bohužel ho dnes neuvidím, protože jsme oba nemocní... já jsem dobrala antibiotika a on leží doma s teplotama... achjo... venku je krásně teploučko a my oba doma... no ale to jsme odbočila od tématu :D
takže teď už pátky 13. naprosto miluju :)) nemám pověry ráda a neznám vlastně ani nikoho kdo by měl přímo nějakou hrůzu z tohohle dne... jak to máte vy? máte ho rádi? nebo ho nesnášíte?

a co říká teta wiki :D ??
"Pátek třináctého je v mnoha zemích považován za nešťastný den. Chorobná obava z tohoto data se nazývá paraskavedekatriafobie a jedná se o speciální formu fóbie z čísla 13 (triskaidekafobie). V latinskoamerických zemích je spíše rozšířena ta samá pověra o úterý třináctého."

a jak vlastně pověra vznikla?
"Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.
Zcela reálný základ má tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den."



šílené počasí...

13. května 2011 v 12:07 Moje kecy a názory... :D
taky vám přijde že v každé předpovědi počasí se tvrdí něco jiného? a nakonec stejně nic nevyjde a realita je úplně jiná... včera měly přijít kroupy a pršet dnes celý den... a? a venku bylo ráno trošku zataženo a teď už tam zase krásně svítí sluníčko ;)

nějak mi dochází poslední dobou slova... ehm... takže... to by bylo asi tak všechno co bych k tomu řekla :D


zemřel Erik Pardus...

12. května 2011 v 17:39 Co, kde, kdy, jak...
tohle jméno asi většině z vás nic neřekne, ale pro mě to byl jeden z mých nejoblíbenějších herců... :((

asi se proslavil právě jako strážmistr Zahálka v četnických humoreskách, ale i přes to, jak málo je známý, jsem ho měla moc ráda a jeho smrt pro mě byl docela šok... obzvlášť pokud se člověk podívá na to, jak byl relativné mladý... (ono 54 let opravdu není až tak moc i když vám to možná některým tak přijde...)


takže si jako přípomínku na něj půjdu pustit jeden z dílů četnických humoresek... :((

a teď z trochu jiné stránky - možná mě někteří budete mít za magora, ale opravdu mě víc uchvátil tenhle muž, menší a ne zrovna sportovní postavy, který má prostě svoje kouzlo, než nějaká zasraná Hannah Montana a jiné *** které jsou na každém druhém blogu... :// fuj... hnus... zachvilku po nich neštěkne ani pes a přijdou zase další... ale tenhle člověk je pro mě nezapomenutelnou osobností navždy ;)

a pokud máte stejně jako já rádi četnické humoresky tak na ně můžete mrknout třeba tady:

přeceňovaný první sex...

8. května 2011 v 23:08 Co, kde, kdy, jak...
jak jste si asi všimli, není pro mě žádné téma cizí a nestydím se mluvit o čemkoli a tak jak to cítím... a někdy nejsem taky zrovna nejslušnější... proč se taky přetvařovat pokud mě opravdu něco sere? :D
a tak jsem si dnes vybarala téma, které je zřejmě pro moji generaci nesmírně důležité a na kterém zakládají svůj život... něco vám ale řeknu: asi jsem z jiné planety nebo já nevím, ale že bych pořád řešila jen sex... to vážně ne... neříkám že jsem nějaký svatoušek nebo frigidní nebo feministka nebo já nevím co všechno... ale nemám potřebu se prostě stresovat a zaobírat kdy kde s kým... a nebo kdy to bude poprvé... včera jsme narazila na článek na Bravo Girl a naprosto jsme se u něj vytočila...

no posuďte sami: (doporučuju nejdřív přečíst) http://www.bravogirl.cz/cislo-19/214-zmeni-te-tve-prvni-milovani

při čtení článku jsme nenašla jednu jedinou inteligentní větu... takže si to rozeberme po větách:
"Každá si představuje první milování jako něco krásného a nezapomenutelného." -a co my realistky co nevěříme že to může být jen krásné, ale že to bude možná taky zpětně úsměvný a humorný zážitek? :D nebo co když prostě počítám s tím, že se to hned nemusí povést?
"Jestli se to podaří nebo ne, záleží na mnoha okolnostech. Jedno je však jisté: po prvním sexu už budeš jiná. " - to by mě vážně nenapadlo že to záleží na okolnostech... :D a že budu jiná? kromě kousku chybějící tkáně v určitých místech budu, řekla bych, pořád stejná... a předpokládám že si to nemyslím jen já...
"Sice jsi to pořád ty, ale něco se změnilo. Něco, co už se nedá vrátit, něco nového přišlo do tvého života." - ano něco se změnilo... již znímená tkáň se s nějvětší pravděpodobností nezvratně natrhla, rozthla a byla zničena... :D něco nového přišlo do mého života... no... i takhle se dá obejít název mužských genitálií :D
"Ležíš v posteli se svým miláčkem, jsi nervózní a šťastná zároveň, srdce ti buší." - proč bych musela být nervózní sakra? nemyslím si že by to bylo pravidlem...
"Tvůj miláček je na tom podobně." - tak to už vůbec nemusí být pravidlem...
"Mazlíte se, nesměle se dotýkáte jeden druhého, něžné polibky, šeptání." - proč nesměle? klidně směle ;) však jste tam s ním! věříte mu! proč se ho bát dotknout? jestli jste tak nervózní že se ho bojíte i dotknout tak vám radím - vzdejte to pro dnešek a zkuste to jindy...
" Jste si tak blízko jako nikdy předtím..." - proč by jste si nikdy předtím nemohli být natolik blízcí?
"Oba cítíte, že je to ten správný okamžik pro první milování, protože jste to oba chtěli, vyslovili jste to nahlas." - no... těžko říct jestli to docvakne oběma :D:D
"Může se stát, že až bude po všem, rozbrečíš se. V těch slzách bude ale jak kousek štěstí a lítosti, tak ohromná dávka lásky. Nebraň se tomu. Dej průchod emocím a klidně se vybreč." - proč bych brečela? ještě si bude ten dotyčný myslet, že něco posral a bude z toho mít šok... kousek lítosti? proč proboha? koho bych litovala? copak to je normální??
" Stalo se něco, co už nejde vrátit." - ano... již potřetí je zde zmíněno že jistá část vašeho těla (jakési tkáně) je nenávratně pryč... :D
"I když to bylo krásné, bude to neopakovatelné. Může to být příště mnohem lepší, ale už nikdy to nebude "POPRVÉ"." - ne ty vole asi... asi to bude vždycky stejné... vždycky nejdřív levá ponožka, pak pravá... ach jo :D
"Je po všem. Co teď?" - trošku dementní otázka ne? asi si spolu zatančete kozáčka ne ty vole...? :D
"Změnila ses?" - počtvré zmíněná změna stavu tkáňě... už mě to začíná srát... :D
"Pozná to snad na tobě někdo? Pravděpodobně ne. Ty změny proběhnou především v tobě." - no pokud si ho nepustíte do kalhotek tak to nepozná... :D a ano - ty změny jsou OPRAVDU v tobě... (tkáň po páté...)
"Teď je chvíle si v sobě všechno srovnat. Do tvého života přibylo něco, co bude jeho nedílnou součástí." - a co když se najednou rozhodnu žít spořádaný život a už nikdy s nikým nespát?
"Možná jsi zklamaná, protože sis to představovala trochu jinak. Necítila jsi žádné pocity, o kterých jsi četla, nic, co se odehrává v romantických filmech. Ale to ani nejde. Nežiješ v cizím příběhu, ale v tom svém. Nemysli tedy na to, jaké by to mohlo být, kdyby..." - no jistě... a začni mu tak nejlíp ještě vyčítat že jsi zklamaná ne? :// bože...
"Až se budeš milovat se svým klukem třeba popáté, zase to bude jiné. Postupně totiž objevujete jeden druhého a bude to pořád jen a jen krásnější." - ano... pokaždé to bude jiné... postřeh :D
"Možná máš potřebu to celé někomu převyprávět do posledního detailu. Bude to tvoje mamka nebo nejlepší kámoška, protože ony ti dokážou skutečně porozumět a poradit, tak se rozhodně v žádném případě nestyď přijít pro radu!" - já nevím jak vy, ale opravdu si neumím představit, že to celé vyprávím mamce... přece jen... něco by si člověk měl nechat pro sebe ;)
"Velkou změnou je taky to, že "už můžeš být" maminkou, a proto musíte myslet oba na ochranu. Je to věc, kterou jsi jistě probrala se svým klukem už před prvním milováním, ale od té doby na to musíš myslet pořád!" - jistě... JEN MYSLET na ni úplně stačí no... ale přece jen bych ji pro příště koupila a použila než na ni jen myslela ;D
a to je asi tak všechno co bych k tomu řekla... snad aspoň někdo pochopí moje komentáře :D však víte že jsme magor... ;) a jak to vidíte vy?

Gil

1. máj

5. května 2011 v 16:17 Co, kde, kdy, jak...
Jelikož jsem v době kolem 1. máje dost v depresích a na 1. máje byla sama, radši jsem nic nepsala... takže bych to chtěla napravit teď ;)
zajímalo by mě proč právě 1. máj a máj (nebo květen) celkově je označován jako měsíc lásky... ? když to zadáte do vyhledávače, vyjedou vám odkazy na svátek práce, jak se líbat... no a já nevím co všechno... jenže jak to vlastně vzniklo? proč tomu tak je? víte to někdo?
a holky - dostaly jste pusu? ;) nebo uschnete stějně jako já? já jsem bohužel právě teď o víkendu zažívala ne moc pěkné chvilky... :// ale nebudu se k tomu už vracet... myslíte že stačí že jsem dostala pusu 2. května? :D snad jo... a i kdyby - pokud já vím, tak to že holka "uschne" vzniklo už dávno a to že ji někdo políbil mělo zajistit aby byla plodná a neuschla... a já vážně nepotřebuju být plodná... :D netoužím se stát mladistvou matkou... fakt ne...
1. máj je prostě svátek lásky a nevím co víc bych k němu řekla... :D tak aspoň nějaké fotky sem dám ;) ať to není tak nudné... :D:D





dávám si předsevzetí: už vážně nic neposeru... :D

3. května 2011 v 14:47 Moje kecy a názory... :D
Smiřte se s tím, že titanic prostě miluju... :D
vždycky si u toho pobrečím, ale stejně je to dokonalej film... Kate Winslet a Leonadro DiCaprio... no nic... vraťme se zpátky ke mě - poslední dobou už nepíšu vůbec nic, než moje depresivní výlevy nálad... nakže pozor! změna! :D mám se skvěle :D i když je pravda že bych mohla někdy přidat i nějaký zajímavý článek že? :// zapracuju na tom ;) ale zase odbíhám od tématu - prostě (i když se vám to asi většině bude zdát jako že jsem udělala blbost) jsem se vrátila k A... včera jsem mu zoufale psala a volala a prostě jsme zase spolu... i když to tak v první chvíli vůbec nevypadalo... :'(
ještě teď se u mě projevují odezvy včerejších depresí - což znamená že když ho vidím, nahrnou se mi slzy do očí... ale to možná taky radostí...

asi bych se měla vážně vzpamatovat... už píšu články jen o něm... no - aspoň vidíte jak dopadne už tak šílená holka po skoro devíti měsících vztahu :D
a moudrá rada pro příštá generace z toho plyne jaká? :D:D nikdy nechoďte s klukem tak dlouho jako já... a nikdy si nenechte radit co dělat od kamarádek! řiďte se srdcem ;) ony nikdy nebyli ve vaší situaci a nezažily všechno to co vy... a i když to nemyslí špatně, tak jejich rady někdy prostě můžou být na nic...

vrátit se k němu? nevrátit?

1. května 2011 v 15:59 Moje kecy a názory... :D
achjo... po posraném pátečním odpoledni jsem se odhodlala a napsala tomu "mojemu" A že takhle to dál nejde a že si dáme pauzu... co se stalo to odpoledne se mi nechce rozebírat... celkově už si mi na něho nechce myslet... ublížil mi už dost... ://
taky jsem se odhodlala a napsala B... (to je ten kluk jak se mi líbí... jak už jsem psala minule) a co se stalo? nic! ten zmetek mi prostě neodepsal... já se na to tady můžu vysrat fakt... nejradši bych mu napsala ještě na facu na chatu... jenže o čem já si s ním mám psát? nic o něm nevím... ://
a do toho jsem se prokecla C (to je jeden takový jakože "kamarád"...) že teď máme s A pauzu a teď to na mě pořád zkouší... ://
bože... co jsem komu udělala?! proč mi nemůže aspoň odepsat? to vypadám tak hrozně odporně? nebo jsme mu napsala tak hroznou kokotinu že nemůže odepsat? a vím že od té doby co jsme mu to napsala byl už minimálně 2× online... dokonce si mě i přidal do přátel! ale neodepsal... to je fakt ubohé tady toto... ://
a já když to po sobě čtu tak si taky začínám připadat dost zoufale... už pomalu žiju jen tím facebookem... jsem asi jedna z mála blogerek co má radši face než blog... ale co už... :// jsme prostě taková...
do háje ale stejně: proč by mi neodepisoval?! :'(
a do toho nevím co s tím A... máme 2 týdny pauzu a pak si prý řeknem, jestli se chceme vidět nebo ne... já teda nevím... nevím vlastně jestli ho vůbec ještě dovedu milovat... po tom všem co mi provedl... :// ale vím že by mi taky asi stejně chyběl... sakra kdyby mi B odepsal tak by bylo všechno jednodušší! :(( no nic vraťme se k A - já nevím... bojím se jaké by to bylo bez něho... přece jen jsme spolu skoro 9 měsíců... ale ničit se jeho chováním ještě dalších několik měsíců a pak se s ním třeba zase hádat a zase všechno od znova... ne... to nechci... on mi nevěří a já jemu už taky ne... a nevěřím tomu, že by mě měl ještě rád... já už ho mám taky jen "ráda"... ale nemiluju ho... :// jenže copak by to šlo - stýkat se s ním i potom? kdyby jsme se rozešli? :'(